Sdružení přátel Pardubického kraje

Kapitoly z historie Osobnosti Toulky krajem Památky Zajímavosti Pardubický kraj Recenze Témata Mikroregiony Zpět na úvod

T oulky krajem

Jevíčko

Jevíčko je přirozeným centrem oblasti nazývané Malá Haná. První zmínka o městě pochází z roku 1249. Jevíčko bylo plánovitě založeno na oválném půdorysu, který byl přizpůsoben návrší obtékaném říčkou Jevíčkou. V jeho středu vzniklo téměř čtvercové náměstí, ze kterého se rozbíhá pravidelná síť ulic.
Jevíčko leželo na obchodní cestě spojující Prahu s Brnem a Olomoucí, takže mělo vhodné předpoklady pro další rozvoj. Roku 1258 povýšil Přemysl Otakar II obec Jevíčko na město. Počátkem 15. století bylo město obehnáno kamennými hradbami se čtyřmi branami orientovanými podle svěgtových stran. Za hustitských válek bylo město několikrát dobyto a vypáleno. Tragédií pro město byla také třicetiletá válka, roku 1646 město dobývají Švédové. Po válce město uhájilo svá privilegia pouze pod podmínkou, že se zde nebude zdržovat žádný protestant. Roku 1680 zemřelo při morové epidemii téměř 400 obyvatel města. V 18. století za josefinských reforem byl zrušen augustiniánský klášter a panský dvůr a jeho pozemky byly rozparcelovány a prodány. Před druhou světovou válkou žila ve městě početná židovská komunita a německá menšina.
Na náměstí si můžeme prohlédnout morový sloup z roku 1714 s Pietou z roku 1811, sochu sv. Jana Nepomuckého z roku 1730 a kašnu. Stojí zde rovněž socha T.G.Masaryka z roku 1930, která byla za okupace ukrývána.

Nejvýznamnější církevní památkou je bezesporu kostel Nanebevzetí Panny Marie, který byl původně součástí konventu augustiniánů založeného v letech 1353 až 1372. V letech 1762 až 1766 byl kostel stržen a nahrazen dnešní stavbou, která vznikla podle plánů architekta Pavla Merty z Boskovic. Karel Vincenc z Neuburgu nechal v severní části přistavět kapli Bolestné Matky Boží s hrobkou Salm-Neuburgů. Součástí interiéru kostela je pozdně gotická socha Panny Marie umístěná v nice hlavního oltáře, která byla do Jevíčka přenesena roku 1617. Zajímavou památkou je zasklená rakev s rokokovou figurinou sv. Vikotra pocházející z počátku 18. století. U kostela se nachází barokní budova bývakého klášterního konventu s ozdobným portálem a znakem Markrabství moravského s letopočtem 1593.
V blízkosti kostela se nachází městská věž, zdaleka viditelná dominanta města, která byla původně součástí městského opevnění. Roku 1593 byla věz zvýšena na dnešních 50 metrů, zakončená cibulovitou bání.
Městské hradby ve 14. století nahradily původní palisádové opevnění. Měřily přibližně 1 km a jejich součástí byly čtyři brány. Část městských hradeb se dochovala v Okružní ulici. Vsoudní ulici si můžeme prohlédnout židovskou synagogu. Byla postavena roku 1794 z materiálu ze zbořeného farního kostela a nahradila původní dřevěnou synagogu. Dnes patří církvi Československé husitské a konají se zde koncerty a výstavy.

Literatura: Pardubický kraj - Průvodce na cesty 2004

Chvaletice

První historická zmínka 1393, roku 1654 je uvedena ves Chvaletice.
Ve vlastivědné monografii Pardubicko-Holicko-Přelučsko z roku 1909 se píše: "Chvaletice ves v romantické krajině na úpatí hory Mikšovy, obrácená proti rozkošným Polabinám, čítala (1880) 99 čísel a 644 obyvatel, s chrámem, jenž vévodí nad obcí a celým okolím, farou a dvoutřídní soukromou evangelickou školou. Za posledními nejvýše položenými domky nalézají se rozsáhlé jehličnaté lesy. U lesa na návrší je rybník, z něhož jde voda na blízký mlýnek v půvabném údolí ležící. Dolní část obce je asi 20 minut vzdálená od Labe. Vesnice jest dosti výstavná."
Tehdy k politické obci Chvaletice náležely i Telčice. Od té doby, došlo k převratným změnám. Vznik vsi souvisí s těžbou železné rudy. Kronikář Hájek uvádí, že zde byla kolébka českého železářství a odtud pochází pojmenování Železné hory. Původní ves se rozkládala na úbočí výběžku Železných hor podle potůčku tekoucího k Labi.
Koncem 18. století se ves rozrůstá dolů k Labi i na horní, jižní straně, kde vzniká nová náves. Po vydání tolerančního patentu roku 1871 se skoro celá obec přihlásila k evangelickému náboženství. Na nové návsi byl 6.7.1783 vysvěcen evangelický kostel, fara i škola. Kostel byl nízký bez věže a zvonů. Roku 1882 byl nákladem 20 tisíc zlatých postaven nový, novorenesanční s věží.
Na severu pod obcí navázal roku 1915 na historickou těžbu rud hlubinný důl na železnou a manganovou rudu. Na jihovýchodě vznikl lom na žulu. To podpořilo další růst obce oboustranně obestavěnou ulicí na jih. Střed tvoří nová náves, kde roku 1930 byla postavena moderní škola dle projektu arch.K.Řepy
Hlubinná těžba pokračovala i přes II.světovou válku. Roku 1945 byl důl znárodněn a po roce 1948 dochází k rozšíření těžby. V 50.letech vznikl n.p. Manganokyzové závody - MKZ. Důl byl přeměněn na povrchový lom na pyritovou břidlici, tehdy důležitou pro výrobu kyseliny sírové. Pod obcí vznikl jeden z největších povrchových dolů, který ukusoval její jižní část. V 60. letech část obce pod kostelem zanikla. Těžba byla ukončena roku 1975
Vývoj počtu obyvatel domů: roku 1843 564 obyvatel, 84 domů, r.1930 586 obyv. 126 domů,
r.1970 158 obyv. 48 domů
Jak uvedeno, součástí obce byla ves Telčice, která se ve 20.stol stala samostatnou obcí. Při rozvoji těžby a postupné likvidaci Chvaletic, byly byty pro zaměstnance závodu stavěny v níže u Labe položených Telčicích. Roku 1975 byly obě obce opět spojeny. Staré Chvaletice se staly částí Chvaletice I a Telčice, kde byla soustředěna nový výstavba částí Chvaletice II. Sloučená obec rozkládající se na výběžku Železných hor, dosahuje nyní až ke břehu Labe.
Po ukončení těžby byla na místě MKZ v letech 1971-79 postavena velkoelektrárna - EChva o výkonu 4x200MW se 300 m vysokým komínem, který se stal dominantou kraje. Pro přepravu uhlí bylo splavněno Labe a ve Chvaleticích vzniknul prozatímní koncový přístav, než Labe bude splavněno do nedalekých Pardubic. U přístavu vyrostly lodní opravny. Popílek z elektrárny, dnes i sádra vznikající při odsiřování kouřových plynů, jsou ukládány do bývalého lomu. Tím se devastovaná krajina postupně upravuje do původního stavu. Novou výstavbou se obec dále rozšiřovala a roku 1981 byla povýšena na město. Ještě roku 1980 došlo k podivnému přejmenování obou částí obce. Původní Chvaletice se staly Hornickou čtvrtí a bývalé Telčice - Chvaletice II jsou Chvaleticemi.
Se získáním statutu města dostaly Chvaletice znak: polcený štít, modročervený, v jeho středu je znamení kruhového obrysu, složené v pravé polovině ze stříbrného polovičního ozubeného kola a v levé z taktéž stříbrné polovice turbiny. Uprostřed tohoto znamení na barvách štítu jsou zkřížená hornická kladiva černé barvy.
Růst města pokračoval i v 80. letech. Město postrádá městotvorné prostory a dominanty, ale je zajímavým celkem socialistického urbanismu, nepřesahující řešením i rozsahem únosnou míru. Ke zlepšení a současně k úpravě devastovaného okolí města má přispět územní plán, který roku 1996 zpracoval pardubický atelier Aurum. 21.9.1995 byla otevřen nová železniční zastávka blízko centra obytné zástavby, místo dřívější odtud velmi vzdálené.
Doprava uhlí byla z vodní cesty převedena na rychlejší železniční. Přístav je uzavřen a opravny lodí přešly na stavbu říčněnámořních lodí po zákazníky z Německa.
Vývoj Chvaletic po spojení s Telčicemi: Roku 1980 3031 obyvatel 320 domů, roku 2001 3322 obyvatel, 406 domů Katastr města Chvaletice měří 850 ha.
Převzato ze Zpráv Klubu přátel Pardubicka č. 7-8 / 2001

Příroda Pardubického kraje

Pardubický kraj sice patří k průmyslově nejvyvinutějším i s intenzivním zemědělstvím. Přesto má mnoho přírodních krás a zachovaných přírodních hodnot. To lze nalézt nejen hornatých částech kraje, ale i v nížině při Labi a Loučné. Nejrozsáhlejší chráněnou oblastí je Chráněná krajinná oblast Železné hory, lemující jihozápadní okraj kraje. V chráněné oblasti jsou 23 maloplošné rezervace.
Na opačné straně v severovýchodním výběžku je národní přírodní rezervace Králický Sněžník, se stejnojmennou nejvyšší horou Pardubického kraje. Se 1423 m je druhou nejvyšší horou celých Čech. Leží na hranicích s Polskem a Olomouckým krajem. Vody z jeho svahů stékají do tří moří Severního, Baltického a Černého. Je proto nazýván "střechou Evropy. V rezervaci jsou chráněny původní lesní porosty, vrchovištní rašeliniště, v nejvyšších polohách subalpinská společenstva, vedle toho též zajímavé geomorfologické útvary. V sousedství je značně rozsáhlý přírodní park Suchý vrch-Buková hora. Velmi cenné a zajímavé jsou protáhlé úseky přírodního parku Orlice, údolí Divoké i Tiché Orlice. Právě přírodní park podlé Tiché Orlice se táhne, s několika přerušeními od Vladkova na polských hranicích až k Nové Vsi na hranici Královehradeckého kraje. Přírodní park podél Divoké Orlice tvoří dva úseky: jeden kolem Pastvinské přehrady a druhý od Žamberka po Litice na hranici kraje. Park Orlice chrání jak živou tak mrtvou přírodu, vlastní převážně přírodní tok obou řek a jejich úzká údolí. V parku jsou četné přísněji chráněné přírodní rezervace. Z nich k nejzajímavějším patří příkrá opuková stráň Peliny nad pravým břehem Tiché Orlice u Chocně.

Východní část kraje zaujímá Svitavsko, rozkládající se z největší části na Svitavské pahorkatině, jeho východ tvoří Moravskotřebovká Pahorkatina. Z jihu sem zasahuje hornosvratecká vrchovina. Na nejzažším jihovýchodě se nachází Malá Haná, jejímž centrem je Jevíčko. Touto členitou krajinou probíhá hlavní evropské rozvodí Labe-Dunaj. Na západ k Labi teče Loučná, tvořící říční osu východní části kraje. Na jih k Dunaji směřuje Svitava. K nejzajímavějším přírodním útvarům Svitavska patří dlouhý zalesněný Hřebčovský hřbet strmě spadající na východ do Moravskotřebovské kotliny s výškovým rozdílem až 250 metrů. Nejvyšším vrcholem hřbetu je Roh (660 m). U Nové Vsi v severní část hřbetu je přírodní rezervace Červen-Pod Skálová hora s největším porostem tisů v ČR známým jako Mladějovské tisy. V Hřebečovské hřbetu se těžily různé horniny zejména břidlice. Pozůstatkem této činnosti je technická památka Mladějovská úzkorozchodná železnice. Západně od Litomyšle leží malá, ale velmi známá rezervace, současně národní památka, Nedošínský háj. Jih kraje zaujímá Chrudimsko, jehož velkou část pokrývá CHKO Železné hory. Z jihu až ke Hlinsku zasahuje CHKO Žďárské vrchy. Zde pramení Chrudimka prodírající se Železnými horami nejprve na severozápad, kde bylo vytvořeno přehradní jezero Seče. Zde se kolem Ohebu obrací na severovýchod a vytváří menší jezera nad Křižanovickou přehradou, pod ní protéká romantickým údolím Krkaňky a Strádovským peklem. U Práčova s vyrovnávací nádrží, opouští chráněnou krajinnou oblast a obrací se opět na severozápad, aby se v Chrudimi, znovu obrátila kolem ostrohu, na němž město stojí, na východ a pak již klidným nížinným tokem k severozápadu směřuje ke svému ústí do Labe v Pardubicích.
Nížinné Pardubicko v západní části kraje je součástí širší Pardubické kotliny. Jeho rovina tvoří, vzdor intenzivnímu velkoplošnému zemědělství, zajímavou i přírodně hodnotnou polabskou krajinu - Polabiny. Hlavním tokem je Labe, které se kolem znělcové Kunětické hory obrací na západ, aby u Kojic opustilo kraj v jeho nejnižším místě 202 m nad mořem. V tak zvané Bohdanečské bráně bylo v minulosti mnoho rybníků. Většina z jich zanikla, byl přeměněna v ornou půdu i průmyslový areál. Dnes největší Bohdanečský rybník ještě s malým rybníkem Matkou byl vyhlášen Národní přírodní rezervací, která s okolními rákosinami, lukami a lesy má rozlohu 250 ha. Je rezervací především ornitologickou, ale je zde chráněno i mnoho vzácných rostlin.
K civilizačním i přírodním památkám patří Kladrubský hřebčín. Jeho okolí je ukázkovou polabskou parkovou krajinou, s pastvinami Kladrubských běloušů, kteří jsou prohlášení Národní kulturní památkou.
Autor: Iva Hájková

Litomyšl

Zveme Vás na návštěvu Litomyšle. Obec vznikla při Trstenické stezce vedoucí z Čech na Moravu. Ve 40. letech 12. století z iniciativy olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka vznikl na dnešním zámeckém návrší premonstrátský klášter, pod nímž začalo vyrůstat sídliště ,městského typu, které roku 1259 dostalo městská práva podle vzoru Hradce Králové. V polovině 14. století byla Litomyšl obehnána jednoduchými hradbami, koncem téhož století se začalo intenzivněji stavět v prostoru dnešního náměstí.

V roce 1344 papež Kliment VI. na žádost Karla IV. současně s povýšením pražského biskupství na arcibiskupství, založil v Litomyšli nové biskupství. V době husitství, kdy město bylo obsazeno vojsky Pražanů a táboritů, biskupství zaniká. V 70. letech 15. století se Litomyšl stává jedním z center českých bratří, nového náboženského společenství, požadující radikální reformu církve a společnosti. Koncem 15. a počátkem 16. století byla v Litomyšli zastoupena téměř všechna tradiční řemesla. V roce 1567 se majitelem města stal Vratislav z Pernštejna, kancléř Království českého, který na místě bývalého paláce postavil zámek. Od roku 1649 Litomyšl patřila rodu Trauttmansdorffů, za nichž se roku 1680 stala centrem velkého selského povstání. V 18. století město postihlo několik katastrofálních požárů, po nichž se v Čechách ujalo úsloví "hoří jako Litomyšl." Od roku 1822 se bouraly městské hradby a brány a centrum Litomyšle se postupně spojovalo s předměstími. Roku 1830 na akademii filozofů v roli zázračného dítěte hrál šestiletý Bedřich Smetana, který se narodil v zámeckém pivovaru, v němž otec pracoval jako Sládek. Roku 1949 se konal první ročník operního festivalu Smetanova Litomyšl.

Mezi nejvýznamnější renesanční stavby u nás patří litomyšlský zámek. Na jeho místě stával dřevěný hrad zmíněný k roku 981 v Kosmově kronice. Po husitských válkách tento hrad nahradilo kamenné sídlo, v letech 1567 až 1581 probíhala za Vratislava z Pernštejna přestavba na zámek. Této významné památce, zapsané od roku 1999 na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO, bude věnována samostatná kapitola.
Přirozeným centrem města je Smetanovo náměstí, jehož velkou část lemují měšťanské domy s podloubím. Protáhlý tvar náměstí je důsledkem jeho vzniku při tehdejší obchodní stezce, která byla později z centra města odkloněna. Na jihozápadním konci náměstí stávala až do roku 1835 Dolní brána. Současná barokní podoba staré radnice postavené roku 1418, je výsledkem přestavby z 18. století. Na radniční věži můžeme shlédnout orloj z roku 1907 a litomyšlský loket měřící 59 cm, jenž sloužil trhovcům při odměřování látek. Na náměstí se nachází také mariánský sloup se sochami Panny Marie, sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého. Je dílem Giovanniho Batisty Alliprandiho z roku 1716. Horní konec náměstí uzavírala Horní (Německá) brána, která byla zbořena roku 1822. Boční fasádu domu čp. 127 zdobí sgrafita zhotovená roku 1998 podle dřevorytů z Krvavého románu Josefa Váchala. Na jihozápadním konci náměstí se pak nachází pomník Bedřicha Smetany, dílo sochaře Jana Štursy z roku 1924.

Jednou z dominant města je piaristický kostel Nalezení sv. Kříže založený roku 1714 architektem Giovannim Battistou Alliprandim a dokončený architektem Františkem Maxmiliánem Kaňkou. Mezi nakoso orientovanými věžemi si na průčelí můžeme prohlédnout sochy Víry a Naděje od sochaře J.Pacáka. Na kostel navazuje bývalá barokní piaristická kolej postavená v letech 1641 až 1680. Nedaleko od kostela Nalezení sv. Kříže se nachází Toulovcovo náměstí pojmenované po bohatém litomyšlském měšťanovi Vavřinci Toulovcovi, který roku 1407 ustanovil nadaci zajišťující ekonomickou situaci tehdejšího špitálu, útulku pro chudé a staré obyvatele města. Severovýchodně od kostela Nalezení sv. Kříže stojí původně gotický kostel Povýšení sv. Kříže, nejvýznamnější městská památka z předhusitského období. Vznikl jako součást augustiniánského kláštera založeného roku 1356 biskupem Janem ze Středy, z něhož se dochovala jen kaple sv. Markéty, dnes včleněná do budovy děkanství. Kostel byl několikrát přestavován, naposledy částečně regotizován. Sochařská výzdoba je dílem Františka Pacáka a Jiřího Pacáka mladšího. Mezi kostelem Nalezení sv. Kříže a Povýšení sv. Kříže se prostírají klášterní zahrady, v nichž se dříve nacházel katolický i protestantský hřbitov. Po rekonstrukci dokončené roku 2000 se zde nachází altán s výhledem na město, bazén a sousoší od Olbrama Zoubka. Severně od kostela Nalezení sv. Kříže můžeme v ulici Terezy Novákové navštívit muzeum Josefa Váchala nazvané Portmoneum umístěné v domě litomyšlského rodáka a milovníka umění Josefa Portmana.
Litomyšl se může pochlubit také bohatou sochařskou výzdobou. Nedaleko muzea na Olivetské hoře se nachází pomník Aloise Jiráska, jehož autorem je sochař V.Makovský. Zajímavá je i socha sv. Metoděje v rohu zdi zámecké zahrady nebo památník J.A.Komenského před pedagogickou školou.

Železné hory na Pardubicku

Pardubické Polabí od čáslavské roviny oddělují na jihozápadní hranici Železné hory. Táhnou se od týnické soutěsky k jihovýchodu až k Moravě. Hory v pravěku tísnily i labský tok a u Týnce byl mohutný vodopád. Polabí v té době bylo velikým sladkovodním jezerem. Jako každý vodopád podemlel i ten u Týnce svůj práh a ustoupil proti proudu, zbytky skály povolily, vodopád si prorazil kolmou cestu a značně snížil hladinu jezera. Tak vystoupilo Polabí z vody.
Tento přírodní týnický vodopád chtělo obnovit Německo, Polabí od Týnce až ke Svitkovu zavodnit zvednutím vodní hladiny o mnoho metrů, zadržet v rovinné přehradě miliony m3 vody, aby v době letního sucha zvýšilo hladinu vody a umožnilo plavbu na dolním toku Labe o 100 dní déle. Německo chtělo vykoupit všechny vesnice v Polabí od Kojic, Telčic, Chrčic, Selmic, Trnavky, Řečan, Kladrub, Labětína, Břehů, Mělic a dál až po Svítkov. I železnice měla být posunuta až na úpatí Železných hor. Měly zmizet vesnice, pole, louky a být zatopeny.
Plány byly už v roce 1911 hotové, chystaly se smlouvy - energie získaná ze spádu vody a rybolov byly dány náhradou Rakousku. Všechny tyto stavby a výkupy osad chtělo Německo uskutečnit za 80 milionů marek. Aby zvýšilo splavnost Labe, ocenilo nás na 80 milionů marek, t. j. na stavbu rovinné přehrady a na výkup 18 vesnic ve výměře tisíců ha úrodné polabské půdy.
Osud rozhodl jinak. Německo válku prohrálo, panovačná velmoc se zřítila a s ní v roce 1922 i marka. Za 80 milionů se v Berlíně v obchodě dal koupit jeden hrnec.

Železné hory jsou jen do 400 m vysoké, ze žuly, dioritu, břidlice, atd. Prudce se svažují k jihu, volně na sever.. Železné hory nesou tento název proto, že na mnohých místech obsahují železnou i vzácnou manganovou rudu. Na úpatí jsou útvary křídové, silur končí u Zdechovic slepenci třemošenskými, ku př. Čertova skalka, Skalničky u Spytovic. U Čepí, Mikulovic, Ostřešan, Tuněchod jsou zdroje kvalitní cihlářské a hrnčířské hlíny, nanesené sem po době ledové. Až do nedávné doby se u Chvaletic dobývala železná ruda v denním množství 8 - 11 vagonů pro železárny královodvorské a kladenské.
O železe Železných hor už má zprávy i ne vždy pravdomluvný kronikář Hájek z Libočan, prý první vůz železem okovaný ze Zdechovic dostal král Přemysl Otakar. Poslední železo odtud je na kapli přeloučského hřbitova.
Za vlády Kroka !! prý kníže vyslal v r. 677 čeleď na východ a ta přišla na hory " velmi vysoké " a při rozdělávání ohně narazila na železo /!/. Vrátili se a oznámili nález knížeti, ten vyslal vůdce Zdecha se 3 chleby a s luky a šípy proti dravé zvěři, aby dobývali železo. Tak Zdech založil tvrz, kde dnes jsou Zdechovice a skutečně se pak ve zdechovických železárnách železo dobývalo.
Stopy po prvním nedokonalém dobývání železa z dob asi před 1000 lety dávají vědět, jak kdysi naši předkové z rudy železo získavali: Těžký nevelký kámen byl křehký, rozbil se snadno na kousky velikosti ořechu. Ty smíchali s dřevěným uhlím, naplnili hliněné hrnce a narovnali z nich hranici, obložili poleny a zapálili. Udržovali žár tak silný, až se ruda roztavila.Dřevěné uhlí k svému žáru odebralo rudě kyslík, těžší železo padlo ke dnu hrnce a škvára plavala na povrchu. Po vychladnutí a rozebrání hranice měli na dně železo, které pak zpracovali ohněm na potřebné nástroje. Později, aby dosáhli většího žáru, tavili rudu v hrncích s děravým dnem o 3 nožkách, aby litina vytekla na dno a pece a nádoby se nemusely rozbíjet. Vysoké pece, které vznikly jako div techniky železářské, mají původ v hrncích jako jsou popelnice.
Vedle železa jsou tu lomy na výborný stavební kámen - žulu, ku př. regulovaný tok Labe má břehy ze žuly Železných hor. Stopy po osídlení Železných hor nejsou časté, hustější jsou jen na úpatích a úbočích, ale kamenné nástroje a popelnice se najdou často. Ve Vejvanovické cihelně prokopali kulturní jámy, první příbytek lidský, kdy při ohništi mimo jeskyni sídlil pravěký člověk na zemi. Prokázáno je, že Polabím vedla obchodní cesta od Baltu k Dunaji. Svědčí tomu i názvy podél Labe - Hrádky, Hradiště, Strážníky, Strážiště. Jsou to místa, kde kupci zastavovali a překládali zboží.
Emilie Procházková
Podle článku: A. HÁLA - ŽELEZNÉ HORY KRAJEM PERNŠTÝNŮ - ROČNÍK VI. str. 4

Vodní nádrž Pastviny

Původně pastevecká osada, založená pastevci žampašského panství Pastviny, jsou dnes rekreační oblastí při údolní nádrži na Divoké Orlici. Vodní dílo Pastviny bylo vybudováno v letech 1933 - 1938. Při jeho výstgavbě bylo zbořeno 70 domů. Hlavním důvodem výstavby přehrady byla regulace vod Divoké Orlice při jarním tání a prudkých deštích. Voda přehrady zatopila 110 ha půdy, délka vodní plochy přesahuje 6 km.

Pastvinská přehrada je oblíbená nejen mezi rybáři a vyznavači vodních sportů, ale i pro běžnou rekreaci. Ubytování poskytuje několik autocampungů (Šlechtův palouk, Petrův palouk, U kapličky atd.) s chatkami a místem pro stany i karavany a s mimořádně výhodnou polohou přímo u vody. Občerstvení zabezpečují četné restaurace a kiosky. Pastviny nabízejí také volejbalová hřiště, půjčovny loděk, surfů, horských kol. Krásná příroda přímo láká k procházkám po vyznačených trasách i k výletům do okolí (Zemská brána, Suchý vrch, Mladkov, Králíky, Žamberk). Zdejší zajímavostí jsou památné Vejdovy lípy, jejichž stáří se odhaduje na 700 let. Okolní řeky a lesy jsou možností k rybolovu a lovu divoké zvěře. Pastviny - to je centrum letní rekreace. Ale i okolní města a obce Vás rády "pohostí" svými pamětihodnostmi, sluníčkem a letními areály. Jedná se hlavně o Žamberk s nově vystavěným velkolepým koupalištěm s vodním tobogánem hned vedle autocampingu, tenisových kurtů u stadionu, dále město Letohrad s koupalištěm a mnohými zajímavostmi. Letní turistiku nabízejí okolní obce (přes most Kraví skok do Klášterce nad Orlicí, přes hráz do Nekoře, dále obce Mladkov, Lichkov, Petrovičky s chatou Pod Adamem, město Králíky, Klášter na Hedeči, Dolní Morava atd.

Ubytování: Penzion U Zlaté podkovy, Pastviny 26, 563 63 Pastviny, tel: 465 637 256; Autokemping Nova, 562 63 Pastviny, tel: 465 637 267; Pnzion Pastviny, Pastviny 143, Pastviny 561 63, tel: 465 637 519; Autokemp U kapličky, 561 63 Pastviny, tel: 465 637 252; Penzion Lesanka, Pastviny - přehrada, 561 63 Pastviny, tel: 465 637 257, email: lesanka@orlicko.cz; Chatky Na pláži, Pastviny 49, 562 63 Pastviny, tel: 465 637 260; Šlechtův palouk, 564 01 Pastviny, tel: 465 637 294

Z Heřmanova Městce do Přelouče

Západně od Chrudimi se na severních svazích Železných hor rozkládá město Heřmanův Městec. Bylo založeno pravděpodobně okolo roku 1280, za husitských válek bylo město vypáleno, roku 1759 byl Heřmanův Městec císařem Rudolfem II. povýšen na město s právem konat jarmarky. Město patřilo několika majitelům, nejvýznamnější byli pravděpodobně Šporkové. Za jejich panování se začalo stavět převážně z kamene, aby se zabránilo šíření požárů a většina městských staveb včetně zámku byla rozšířena či přestavěna. V této době byl postaven také kostel sv. Bartoloměje a v severní části města vznikla židovská čtvrť. Roku 1828 se majiteli města stali Jinští, kteří se rovněž zasloužili o jeho rozvoj. V roce 1882 byl Heřmanův Městec spojen železnicí s Přeloučí. Zajímavostí je, že v roce 1875 se ve městě údajně jako v prvním v Čechách, hrála kopaná, s níž se na své cestě po Anglii seznámil hrabě Kinský.

Historická část nacházející se v okolí velkého náměstí je od roku 1989 prohlášena památkovou zónou. Náměstí vévodí kostel sv. Bartoloměje postavený v letech 1756 až 1761. Jeho 42 m vysoká věž je zdaleka viditelnou dominantou celého města a je pozůstatkem původního kostela zničeného roku 1740 požárem. Kromě slohové čistoty kostel vyniká i bohatou výzdobou interiéru, v nmž si můžeme prohlédnout nástropní malby Františka Xavera Palka z roku 1762, iluzivní malby oltáře vytvořené Josefem Kramolínem či plastiky na průčelí kostelíka, které jsou dílem sochaře K.Buethla. SOučástí kostela je i gotická křtitelnice z roku 1436.

Původně renesanční zámek s arkádami, který vznikl v 16. století na místě bývalé tvrze, byl roku 1784 přestavěn hrabětem Václavem Šporkem. Za Kinských byl zbořen hostinec U černého orla a pivovar, čímž se uvolnilo místo pro další rozšíření zámku. Roku 1890 bylo dokončeno křídlo obrácené směrem do parku a zimní zahrada a na počátku 20. století vzniklo i západní křídlo, čímž zámek získal dnešní podobu. Roku 1945 se v zámku nacházel generální štáb německé armády a zámecký park složil jako letiště. Od roku 1952 se zde nachází domov důchodců. Zámecký park vybudovali roku 1784 na místě bývalé obory Šporkové, jehož součástí je i letní divadlo.
Mezi další památky patří kostel Zvěstování Panny Marie ze 16. století nacházející se ve východní části starého hřbitova. U nádraží si můžeme prohlédnout kapli sv. Jiří z roku 1680. Při budování městské kanalizace v devadesátých letech 20. století byla bohužel zbořena větší část židovského města. Dochovaly se budova bývalé školy a synagogy, které byly roku 2001 zrekonstruovány. V prostorách školy a synagogy je umístěna galerie východočeských malířů a sochařů 20. století. Více podrobností naleznete na stránce věnované PAMÁTKÁM.

Necelých 8 kilometrů od Přelouče leží na obou březích potoka Zlatotok městečko Choltice. První zmínka o obci pochází z roku 1285, kdy zde sídlil Beneš z Choltic. Dominantou městečka je zámek, který svůj dnešní barokní vzhled získal v letech 1670 až 1678 přestavbou za Romedia Konstantina z Thunu. Zámek měl mít původně půdorys čtverce, jehož tři strany by tvořily budovy a čtvrtá strana měla být uzavřená mříží. Nedostatek finančních prostředků nedovolil stavbu dokončit a tak zámek získal podobu dvoukřídlé jednopatrové budovy o půdorysu písmene L. Jeho nejcennější součástí je osmiboká kaple sv. Romedia stojící na konci východního křídla, která je považována za jednu z nejcennějších barokních staveb u nás. Vnější zdi zámku jsou tozčleněny toskánskými pilastry, přízemí nádvoří zdobí zasklené arkády a nad vchodem do kaple se nachází balkón nesený toskánskými sloupy.

Západně od Pardubic leží na levém břehu řeky Labe město Přelouč, které patří k nejstarším historicky doloženým místům na Pardubicku. Původní osada vznikla na severním okraji města pravděpodobně již v 10. století za panování Slavníkovců. Její původní název zněl Přelučie, což bylo označení místa, kde se chodilo přes louky. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1086. Roku 1261 byla Přelouč na žádost opata Částky povýšena privilegiem krále Přemysla Otakara II. na městečko. Po objevení stříbrných dolů vzrostl význam Přelouče jako důležité zastávky na obchodní cestě do Hradce Králové při brodu přes Labe. Kolem roku 1289 byla Přelouč opevněna. Zatímco ze severní strany poskytoval městu ochranu přirozený svah, na jihu město chránily hradby. Velkého rozkvětu dosáhla Přelouč za Vojtěcha z Pernštejna, který městečko osvobodil od placení některých dávek Pardubicím.

Historické centrum se rozkládá v okolí Masarykova náměstí. Nejvýznamnější památkou je kostel sv. Jakuba, který na severovýchodním okraji Masarykova náměstí stál v románské podobě již ve 12. či 13. století. Byl několikrát přestavěn, nejvíce jeho vzhled změnila barokní přestavba provedená v 17. století a úpravy z konce 19. století. Cennou součástí interiéru jsou barokní varhany. Před kostelem si můžeme prohlédnout sochu sv. Václava, jejímž autorem je pražský sochař František Hergessel. Zajímavostí je označení místa v dlažbě chodníku, kde roku 1738 jezuita Koniáš pálil kacířské knihy.
Severní okraj náměstí lemuje rozlehlá budova školy, která byla postavená roku 1882 a sloužila jako radnice, chlapecká a dívčí měsťanská škola. Na západní straně náměstí se pak nachází jeho největší dominanta, kterou je bývalá Občanská záložna. Autorem novorenesanční budovy postavené v letech 1899 až 1901 je architekt Rudolf Kříženecký. Nacházel se zde městský peněžní ústav a kulturní sály. V západní části náměstí se tyčí morový sloup se sochou Jana Nepomuckého z roku 1704. Na jižní straně náměstí se dochovaly domy s tzv. podsíněmi, které zde v dřevěné podobě existovaly již v 16. století a v letech 1830 až 1842 byly nahrazeny zděnými podloubími. Dalšími zajímavostmi ve městě je evangelický kostel, který stojí západně os náměstí na křižovatce ulic Českobratrská, Zborovská a Labská. Další zajímavostí Přelouče je kostel Navštívení Panny Marie z let 1682 - 1684. Kostel se nachází na východním okraji města na hřbotovním komplexu na Svatém poli. Cennou městskou technickou památkou je hydroelekrárna, kterou v letech 1912 až 1920, jejíž součástí je most a zdymadlo.

Informace:www.hermanuv-mestec.cz; www.mestoprelouc.cz; INFAK Informační a turistické centrum, 28. října 1525 Přelouč, tel: 466 672 181; Email: infak@prelouc.cz, www.infoprelouc.cz
Ubytování: Hotel Bílý Beránek, nám. Míru 177, 538 03 Heřmanův Městec, tel: 469 696 196; Hotel Heřman, Heřmanského 730, 538 03 Heřmanův Městec, tel: 469 685 170, Autokemping Konopáč, KOnopáč 36, 538 03 Heřmanův Městec, tel: 469 695 117
Turistická ubytovna Ekoma Bohemia, Choltice 260, 533 61 Choltice, tel: 466 672 165; Hotel Fontana, Kladenská 1422, 535 01 Přelouč, tel: 466 959 216; Hotel Sport, Pardubická 824, 535 01 Přelouč, tel: 466 953 111

Králíky

V malebné krajině rozkládající se pod masivem Králického Sněžníku leží město Králíky, které je jako hornická osada Hory Králické prvně připomínána roku 1367. Tehdy Karel IV. daroval hrad Žampach a přilehlá panství Čeňkovi z Potštejna. Roku 1568 jsou Králíky doloženy jako poddanské město, jehož majitelem se o devět let později stal Zdeněk z Valdštejna, prastrýc známého Albrechta z Valdštejna. Za jeho panování zde vzniknul zámek, fara a ustálil se vývoj historického centra. Na přelomu 17. a 18. století nad městem vzniknul monumentální poutní komplex, s nímž byly Králíky spojeny stromovou alejí. Obyvatelé se živili hlavně výrobou upomínkových předmětů, řezbářstvím, varhanářstvím a především tkalcovstvím, z něhož se později vyvinul zdejší textilní průmysl, jehož výrobky se prodávaly i na vídeňském trhu. V 18. století město trpělo průtahy různých vojsk a při požárech v letech 1708 a 1767 shořela velká část původní dřevěné zástavby, kterou nahradily kamenné budovy. Po odstoupení Kladska Prusku se mnoho obyvatel z Kladska přestěhovalo do Králík, čímž se město značně rozrostlo. Hospodářský rozvoj města je spojen s 2. polovinou 19. století a s výstavbou železniční tratě Dolní Lipka - Štíty roku 1899.
Historické jádro města je od roku 1990 městskou památkovou zónou.

Na náměstí stojí několik renesančních domů z přelomu 16. a 17. století a bývalá klasicistní radnice postavená v letech 1795 až 1796. V ní je dnes umístěno městské muzeum s expozicemi věnovanými místnímu varhanářství, řezbářství, betlemářství, pohraničnímu opevnění a přírodovědným sbírkám. Zajímavostí jsou hudební nahrávky na polyfonu z konce 19. století.

Dominantou města je původně renesanční kostel sv. Michaela Archanděla, postavený kolem roku 1577 zásluhou královéhradeckého biskupa Tobiáše Jana Beckera. Na Malém náměstí, kde stojí barokní morový sloup, začíná Svatá cesta ke klášteru servitů stojícím nad městem na Mariánském kopci. V letech 1696 až 1710 jej spolu s barokním kostelem Nanebevzetí Panny Marie nechal postavit biskup Tobiáš Jan Becker. Až na ke klášteru vede Svatá cesta, která začíná již na Malém náměstí v Králíkách. Cesta je lemována alejí. Původní výzdoba křížové cesty od některého ze žáků Matyáše Brauna je umístěna v barokní budově Svatých schodů. Na počátku křížové cesty stojí barokní brána s plastikami z doby kolem roku 1900. Dvouvěžový kostel je vybaven převážně novorenesanční. Barokní ambity pocházejí z let 1701 až 1704. Roku 1883 servity vystřídal řád redemptoristů, v letech 1950 až 1960 klášter sloužil jako vězení pro kněze a nyní zde sídlí charitní domov řádových sester. Z Mariánského kopce je krásný výhled na Králíky, Suchý vrch a Králický Sněžník.
V okolí města Králíky se dochovala linie opevnění ze 30. let minulého století, některé z pevnostních srubů byly upraveny a zpřístupněny veřejnosti. Dělostřelecká tvrz Bouda u Těchonína nabízí vojensko-historickou expozicí s podzemní prohlídkovou trasou.

Kontakty: Informační centrum - Městské muzeum Králíky, Velké náměstí 365, tel: 465 631 117, Email: muzeumkra@orlicko.cz, internet: www.orlicko.cz
Ubytování: Hotel Zlatá Labuť, Velké náměstí 358, tel: 446 631 325
Hotel Beseda, Velké náměstí 6, tel: 465 631 107
Hotýlek Kačenka, Hedeč - klášter 22, tel: 465 631 022, Email: hotylekkacenka@orlicko.com

Ptačí oblast Komárov

Ptačí oblast Komárov se nachází v zemědělské krajině v úrodném Polabí. Stromy a keře jsou soustředěny pouze do několika remízků a sporadicky doprovázejí kanály, vodní toky a komunikace. Vysoká hladina spodní vody a voda z letních monzunových dešťů v některých letech znemožní provést podzimní zemědělské práce. Taková místa jsou spolu s porosty ostřic ve vlhčích částech pro ptáky velmi přitažlivá.
Ptačí oblast je největším známým zimovištěm motáka pilicha a kalouse pustovky v České republice. Oba druhy hromadně nocují v podmáčených plochách s ostřicovými enklávami, neposečených travních porostech a nesklizeném obilím či vojtěšce. Kořist loví na nízkých trávnících, podmáčených neobdělávaných plochách i na sklizených obilných a vojtěškových polích.
Kalous pustovka patří do řádu sov. Je velmi podobný známému kalousovi ušatému, má však na hlavě jen velmi krátká péřová ouška a oči se žlutě zbarvenou duhovkou. Zaletuje k nám zimovat ze severnějších hnízdišť, jen v některých letech zahnízdí. V zimě se nejčastěji zdržuje na loukách a polích,loví za šera i ve dne.

Kořistí jsou drobní hlodavci, zejména hraboši polní, které loví při nízkém letu. V oblasti zpravidla zimuje 20 až 50 kalousů pustovek. V roce 2002 tu pustovky prokazatelně vyhnízdily, ale zřejmě hnízdily i v některých dalších letech.
Moták pilich je dravec velikosti káně lesní, ale značně štíhlejší. Dospělý samec je celý šedý, jen konce křídel má černé. Samice a mladí ptáci obou pohlaví jsou hnědí, na prsou a břichu hnědě žíhaní. Nápadná je svítivě bílá skvrna nad ocasem. Drobné savce a ptáky loví nízkým kolébavým letem s častými změnami směru a prudkými útoky na kořist. V oblasti zimuje až 50 pilichů. Ohrožení zimujících motáků pilichů a kalousů pustovek spočívá především v rušení ptáků na shromaždištích. Vyloučen není ani občasný nezákonný odstřel. Negativní dopad může mít také pěstování nevhodných plodin, které znemožňují lovit potravu, a používání chemických prostředků při ochraně zemědělských plodin, zejména prostředků k hubení hlodavců. Podpora travních porostů v kombinaci s úhory na podmáčených plochách, šetrné používání chemických prostředků a omezení rušení na shromaždištích jsou hlavními opatřeními, která přispějí k udržení významu oblasti pro oba uvedené druhy.
Velkým nebezpečím pro navrženou ptačí oblast je plánovaná výstavba rychlostní komunikace R35 středem území (modrá trasa). V případě její realizace by byly zničeny nejvýznamnější biotopy. Dostatečným řešením problému nejsou ani tři dodatečně navržené varianty trasy (zelené trasy na mapce). Zatímco technickými opatřením lze snížit negativní vliv hluku a světel projíždějících automobilů na nocující pilichy, usmrcování pustovek osvětlenými automobily za soumraku a v noci se nezabrání. Podle poznatků z některých evropských zemí u přibližně čtvrtiny uhynulých sov v zemědělské krajině je příčinou úhynu srážka s automobilem. Trasa rychlostní komunikace by neměla do ptačí oblasti vůbec zasahovat.

Z Poličky do Nových Hradů

Trasa výletu mezi Poličkou a Novými Hrady je vhodná jak pro cyklisty, tak pro pěší turisty. Za Budislaví vede cesta kolem chráněného přírodního výtvoru Toulavcovy maštale, kam si zájemci mohou udělat kratší odbočku. V horkých letních dnech se turisté mohou vykoupat v Borové a v Budislavi, kde mohou obdivovat zachovalé roubené domy.
Výchozím bodem výletu je Polička. V malé světničce na věži zdejšího svatojakubského chrámu se narodil 8..prosince 1890 hudební skladatel Bohuslav Martinů. Město obklopuje věnec kamenných hradeb zpevněný devatenácti baštami. Souvislý hradební pás patří dnes k nejzachovalejším ve střední Evropě a je postupně rekonstruován.

Z města turisté vyrazí po cyklotrase číslo 4022 směrem na Kamenec. Přes Sádek a Oldřiš pokračuje cesta až do Borové. Zde trasa vede lesem okolo přírodního koupaliště a pokračuje po další značené trase číslo 4021 do Budislavi. Budislav leží na okraji pískovcových skal zvané Toulovcovy maštale, kde je také možnost se vykoupat. Toulovcovy maštale jsou chráněný přírodní výtvor. Skály jsou tvořeny svrchnokřídovými pískovci mořského původu. V důsledku větru a vodní eroze došlo k vytvoření hluboko zaříznutých roklí a postupným zvětráváním a kvádrovou odlučností k vypreparování skal a kaňonů bizardních tvarů. Okolo skalních útvarů Panský stůl, Cikánka, Velryba, Liščí díry a Oslí chodba vede i cesta výletu. Dále turisté půjdou přes Jarošov a Novou Ves do Nových Hradů. Novým hradům bude v blízké době věnována celá jedna kapitola. Ale aspoň stručně: Místní zámek stavěl mezi lety 1774 Antonín Harbuva1-Chamaré. K stavbě bylo použito materiálu ze starého hradu. Roku 1804 byl celý rokokový zámecký areál, který se v původní podobě dochoval dodnes. Délka trasy z Poličky do Nových Hradů činí 27 km.
Kdo by chtěl pokračovat, může si například vybrat cestu směrem na Příluku a Morašice. U osady U Tří kocouru je Růžový palouček. Jedná se o památné místo s porostem zvláštního druhu stepní růže Rosa gallica. K pozemku se váže řada pověstí, například o loučení pobělohorských exulantů s vlastí. Roku 1921 zde byl odhalen pomník památce českých bratří a J.A.Komenského. Z Nových Hradů na Růžový palouček to je 5 km.

Stravování: Hospoda u lesa, Borová 152
Ubytování: Camping Borová, Borová 29, tel.: 463 731 263, 603 731 404
Hotel Opus Polička, Družstevní 893, tel: 461 722 103
Autokemp Polička, U Liboháje 60, tel: 461 725 600

Moravská Třebová

Kdo se vydá na výlet do Moravské Třebové, určitě ho toto pozapomenuté město na hranici Čech a Moravy překvapí. Cenně památky tam totiž objeví doslova na každém rohu, ale nejvýznamnější z nich je zámek.
Město Moravská Třebová bylo založeno v roce 1257 Borešem z Rýznburka, za vlády krále Přemysla Otakara II. Boreš z Rýznburku dal "vytříbit" prales, podle této činnosti byla nazvána místní klikatá říčka Triebowkou, později Třebůvkou. V roce 1257 pak vzniklo město nazvané Triebow, později Třebová. Na mapě Jana Amose Komenského už čteme počeštěný název: Moravská Třebová.
Hrad ve městě vznikl již za Rýzmburků. Z dokumentace je patrné, že gotický hrad obsahoval v severozápadním rohu nádvoří hranolovitou věž s masivními zdmi. Když roku 1486 hrad získal Ladislav z Boskovic , přenesl sem své sídlo. Zhruba vletech 1490 -1497 jej pak přestavoval podle svých představ humanisticky vzdělaného šlechtice tak, aby odpovídal renesančnímu životnímu stylu. Z této etapy stavebního vývoje zámku se zachoval pouze pískovcový portál průjezdu do nádvoří, přemístěný roku 1840 na bránu původního jižního křídla, považovaný za jednu z nejstarších renesančních památek na sever od Alp. Zámek byl upraven jako čtyřkřídlý útvar se středním nádvořím, s palácovými křídly na jižní, východní a severní straně. Z nejznámějších památek je velmi podobný zámek v Pardubicích, s obdobným základním půdorysem, zhruba stejnými rozměry, nepatrně mohutnějšími věžicemi.
Další velké stavby v Moravské Třebové provedl Ladislav Velen ze Žerotína. Ten zrušil existující zástavbu předzámčí a vletech 1614- 1618 v něm postavil trojkřídlou patrovou budovu s nehlubokými místnostmi, spojenými patrovými arkádovými ochozy. Monumentální věžovitý pavilon s trojlodním průjezdním vestibulem nemá u nás srovnání s výjimkou Matyášovy brány Pražského hradu.

Stavbu prováděl Giovanni Motalla z Castesegna. Ladislav se na zámku usadil se svým skvělým dvorem, ke kterému patřili četní umělci a vědci. Pro bohatý kulturní život bylo město té doby přezváno na Moravské Athény.
Zámek, roku 1643 vydrancovaný Švédy, ztratil své rezidenční poslání a jako pouhé správní centrum panství ztrácela na svém významu. Po druhé světové válce byl zámek zkonfiskován a stal se sídlem správy státních lesů. K celkové rekonstrukci zámku se přistoupilo až v roce 1996. Rekonstrukce začala východním a částí severního křídla - tedy od věže až k jedné místnosti zachované ve východním křídle ze starého zámku, která dnes pod názvem "rytířský sál" slouží pro komorní kulturní a společenské akce.
Ve městě se pak nachází řada významných měšťanských domů, především pak na náměstí TGM. Náměstí TGM pak vévodí morový sloup postavený v letech 1717 - 1720 se sovhařskou výzdobou Jana Sturmera. Za pozornost stojí také eadnice, jejíž přízemí a první patro pochází z poloviny 16. století a druhé patro bylo dostavěno v roce 1824. Zajímavostí je věž dostavěná roku 1764, která nemá základy.
Za shlédnutí stojí i budova muzea dostavěna v r. 1906 díky finanční podpoře bohatého třebovského cestovatele a rodáka Ludvíka Holzmeistera. Ten odkázal muzeu své bohaté národopisné sbírky z Egypta, Indie, Tibetu, Barmy, Číny, Japonska a Tichomoří, které nyní tvoří samostatnou expozici. Nově je reinstalovaná část starého Egypta, jíž vévodí mumie princezny Hereret. Expozice je komponovaná jako staroegyptská hrobka s malbami na zdi. Po Náprstkově muzeu je tato egyptská sbírka největší v republice.

Klášter i kostel Františkánů byl dokončen v r. 1690 za finanční podpory majitele panství Jana Ondřeje Lichtenštejna a byl zasvěcen sv. Josefu. Jedná se o nenáročnou stavbu, připomínající strohé stavby kapucínského řádu v době baroka. Kostel má i s vedlejší kaplí sv. Petra osm oltářů. Nejvýznamnějším dílem je socha sv. Josefa z r. 1712, umístěná nad vchodem do kláštera, která je dílem sochaře Jiřího Antonína Heinze. V klášteře je umístěna historická knihovna s cennými svazky. V nádvoří kláštera je možno shlédnout historickou studnu z r. 1774. Naproti kostelu se nachází bývalý ženský klášter z r. 1845, ve kterém byl ústav pro vzdělávání mladých žen v náboženství, čtení, psaní a domácích pracech, později od r. 1895 rozšířen o obchodní a odbornou školu pro dívčí povolání spojenou s internátem.
Město Moravská Třebová měla i svoje opevnění. To pochází z 16. století a do dnešních snů se dochovaly pouze fragmenty zdí a tři bašty.
Farní kostel Nanebevzetí Panny Marie: Původní gotický kostel ze 13. století byl obklopen hřbitovem a kaplemi sv. Antonína a Markéty. Kolem r. 1500 byl hřbitov zrušen a přemístěn na Křížový vrch. Po požáru r. 1726 byl kostel přestavěn na barokní. V interiéru je rozsáhlá barokní sochařská a malířská výzdoba, jíž dominují barokní sochy Víry a Naděje od třebovského sochaře J. F. Pacáka, žáka slavného Matyáše Brauna, malířské fresky od J.T. Suppera a jeho syna Silvestra, oltářní obraz od Josefa Reinische, zlomkovitě se dochovaly vnější i vnitřní fresky J.T. Suppera v Loretánské kapli.
Kamenný most na Jevíčské ulici tvořil hráz kaskády několika rybníků začínajících jižně pod zámkem a pokračujících až na druhý konec města na Nové sady. Na začátku mostu je umístěno sousoší „Rozloučení s Pannou Marií“ údajně od třebovského sochaře J. Pacáka z r. 1722. Sousoší mělo být součástí Křížové cesty z farního kostela na Křížový vrch. Součástí mostu jsou kamenné desky s popisem následků dvou velkých povodní z r. 1663 a 1770, jež protrhly hráze rybníků u města a způsobily záplavy. Desky s nápisy nechali zhotovit Lichtenštejnové.
Další významné památky, především ojedinělý soubor renesančních kamenných náhrobníků, jsou soustředěny na nedalekém Křížovém vrchu. Zde je dominanto hřbitovní kostel Nalezení sv. Kříže v pozdně gotickém stylu, interiér s původními lavicemi z r. 1623 a nástěnnými malbami J. T. Suppera. Na jižní vnější stěně se navchází ojedinělý soubor renesančních kamenných náhrobníků. Ke hřbitovu vedly z města kryté „Schody mrtvých“ s renesančním portálem z r. 1575., které bohužel na začátku roku 1999 padly za oběť místnímu žháři a původní došková krytina lehla popelem. V roce 2001 došlo k jejímu úplnénu zrestaurování.
Na Křížovém vrchu se nachází také sousoší Kalvárie od Jiřího Františka Pacáka. Při cestě k ní zachovány čtyři kapličky křížové cesty vedoucí z farního kostela - projektovány snad za účasti Santiniho, později necitlivě upraveny, dnes prázdné.

Stravování: Restaurace Excalibur, stylový „gotický“ restaurant, Cihlářova 15, 571 01 M.Třebová, tel: 461 311 033
Třebovská restaurace, Cihlářova ul.. č. 1, 571 01 M. Třebová, tel: 461 311 693, 461 312 252
Pizzerie, Cihlářova ul., M. Třebová , tel. 605 520 569, „italská“ kuchyně , večírky, oslavy

Ubytování: Hotel Slavie nám. TGM, 571 01 Moravská Třebová, tel: 605 517 509, slaviemtr@seznam.cz
Hotel Morava Svitavská 2, 571 01 Moravská Třebová, tel : 461 316 061

Slatiňany

Město Slatiňany se rozkládá na obou březích řeky Chrudimky v nadmořské výšce 265 m.n.m., asi 4 km od Chrudimi. První písemnosti o Slatiňanech pochází z roku 1294, kdy zde stávala pouze dřevěná gotická tvrz. Jejím vlastníkem byl zřejmě František ze Slatiňan. Na sklonku 16. století koupil panství pražský měšťan Bohuslav Mazanec z Frymburka a nechal na místě tvrze vystavět renesanční zámek. Snad největšího rozkvětu doznala celá obec v letech, kdy panství vlastnila knížecí rodina Auersperků. V té době se postupně z bezvýznamné vsi stávají Slatiňany hospodářsky, ale i kulturně živým místem. Vzniká například v roce 1859 cukrovar s rafinérií a kostkárnou, v roce 1877 továrna na umělá hnojiva, v roce 1901 parní pila, v roce 1903 lihovar apod. K 1.7.1971 byly Slatiňany povýšeny na město. V současné době má město s místními částmi Škrovád, Kunčí, Trpišov a Kochánovice asi 4000 obyvatel.
K nejnavštěvovanějším památkám zde patří zámek. Po druhé světové válce bylo v prostorách zámku zřízeno dnes již proslulé hippologické muzeum, které dokumentuje vývoj koně od jeho vzniku před 55 mil. Lety až po současnost. Svým rozsahem a komplexností sbírek se stalo toto muzeum nejrozsáhlejší v Evropě. Více se o zámku dozvíte na stránce věnované Památkám Pardubického kraje.
K zámku přiléhá zámecký park založený na počátku 19. století v anglickém stylu na ploše 16 hektarů. Nachází se zde druhá nejbohatší sbírka dřevin ve východních Čechách.
V sousedství zámku se nachází hřebčín s chovem starokladrubského vraníka, jediného nestaršího českého plemene užívaného pro ceremoniální účely a vozatajské soutěže. Tento chov byl právě ve Slatiňanech v roce 1945 zachráněn a navrácen k životu. Areál je umístěn v bývalých knížecích stájích, které dal v roce 1877 vystavět František Josef z Auersbergu.
Prohlídku s projížďkou v kočáře je možné si domluvit na telefonním čísle 466 681 135.

K dominantám Slatiňan patří i kostel sv. Martina. Kdy a kým byl založen, nelze přesně určit. Poprvé se uvádí v roce 1297 jako farní. V 15. stoleté byly Slatiňany vypáleny uherským králem Matyášem a poničený kostel barokně upraven. V roce 1881 byl pak barokní kostel zbourán a na jeho místě postaven podle plánu místního stavitele Františka Schmoranze nový v pseudogotickém stylu. Hlavní oltář a postranní oltář sv. Josefa zhotovil zdejší řezbář Fr. Jirouš. Obraz sv. Josefa namaloval akademický malíř Miller z Chrudimi. Slatiňanský kostelík také vlastní obraz Panny Marie Ustavičné pomoci, k němuž se lid v dobách zkoušek, úporného sucha, či stálých dešťů s důvěrou utíkal. Další zajímavostí je podoba ženské hlavy, která se nachází v gotickém skruží mezi sakristií a kazatelnou. Jedná se o podobu jisté osadnice, která svým zlým jazykem nenechala nikoho na pokoji. Roku 1996 byla pod patronací města provedena generální oprava celého kostela.

Malé pohádkové království podle dětské fantazie nazvané poeticky Kočičím hrádkem dala postavit kněžna Vilemína Auerspergová, jíž učaroval umělecký směr 19. století - romantismus. Miniatura zděného hrádku umístěná na nedaleké lesní skalce v jihozápadním cípu zámeckého lesoparku byla určena pro zámecké děti. Kněžna Vilemína však netušila, že tím způsobí radost a potěšení mnoha pokolením těch nejmenších návštěvníků a turistů, pro které se stal hrádek vyhledávaným místem výletů a her.
K významným budovám patří mimo jiné i klášter. První budova byla postavena z iniciativy školských sester řádu sv. Františka v roce 1882, kdy zde byla zřízena mateřská škola a opatrovna. V roce 1905 byla dokončena přístavba druhé části domu a v ní umístěna dívčí měšťanská škola. Za první světové války zde byl lazaret pro raněné vojáky a v oddělené části pak sirotčinec pro děti padlých vojáků. Roku 1926 zde bylo prvně umístěno padesát mentálně postižených dětí. V současné době klášter spolu s novou přístavbou působí jako ústav sociální péče pro mládež, kde je umístěno přibližně 300 mentálně postižených dětí, o které se starají jak řádové sestry, tak i civilní zaměstnanci.

Jednou z nejstarších budov ve městě je i současná městská radnice. Budova byla postavena v roce 1895, původně jako obytný dům, zdejším stavitelem Janem Schmoranzem. Dne J. 8. 1924 ji zakoupila obec od vdovy Anny Schmoranzové za účelem zřízení měšťanské školy. Dne 28. 7.1926 však schválilo obecní zastupitelstvo využití domu ke zbudování radnice. Rekonstrukce byla dokončena v srpnu 1927, kdy zde byly zřízeny úřadovny. Celková rekonstrukce radnice byla zahájena v roce 1992 a dokončena v roce 1996. V rámci této rekonstrukce byla zcela přebudována a krásně zařízena obřadní síň, která se využívá ke slavnostním příležitostem, jako jsou svatby, zlaté a stříbrné svatby, vítání občánků a zasedání zastupitelstva. Po domluvě je také možnost, aby svatební obřad proběhl např. na zámku či v zámeckém parku. V současné době zde stále sídlí městský úřad a vyřizuje zde záležItosti týkající se samosprávy a státní správy z oboru hospodářsko-správního, z odboru výstavby a životního prostředí, odboru sociálního a od roku 1994 je úřad opět pověřen vedením matriky. V budově je dále umístěna městská knihovna a informační centrum, které je otevřeno denně od 8 do 16 hodin a v tu dobu je zde také veřejnosti zpřístupněn internet.

Infocentrum: telefon: 466 660 239
Email: infocenrum@slatinany.cz
Městský úřad: telefon: 469 660230, 469 660 236
Email: město@slatinany.cz

Lyžařské areály Pardubického kraje

Pardubický kraj není znám příliš jako oblast, která by byla rájem lyžařů. Přesto může kraj nabídnout špičkové podmínky pro vyznavače sjezdovek i bílých stop.
Centra lyžařských sportů jsou v Pardubickém kraji soustředěna především v Orlických horách. Širokou nabídkou ubytování, sjezdovek a lyžařských vleků jsou známy sportovní areály v Čenkovicích, Dolní Moravě, v Jablonném nad Orlicí a Dlouhoňovicích. Lyžovat se ovšem dá i na jihu kraje, v Železných horách. Nejvýznamnějším turistickým centrem je zde lyžařský areál u Hlinska. Pro začínající lyžaře jsou určeny sjezdovky například ve Vápenném Podole nebo Trhové Kamenici. Běžkaře nezklame ani mírně kopcovitý terén v okolí Poličky.

Obec Čenkovice leží v romantickém údolí pod Bukovou horou. Sjezdové tratě o celkové délce 3 km obsluhuje 7 vleků s jednotným skipasem. Nechybí zde půjčovna lyží, snowbordová škola, dětský vlek ani večerní lyžování. Sjezdovka Svitava má délku 1000 metrů, převýšení 208 metrů a kapacitu 1100 osob za hodinu, sjezdovka Vigona délku 400 metrů s převýšením 208 metrů a kapacitou 400 osob za hodinu. Pro běžkaře je zajímaví trasa z Valtic přes Bukovou horu a Červenohorské sedlo až do Mladkova. Cena za celodenní skipas je 300 Kč.
Kontakt: TJ Čenkovice: tel: 465 391 027
Voda a sport s.r.o. Svitavy: tel: 461 550 203
Ubytování: Chata Na Vleku: Čenkovice, tel: 465 391 239
Ubytovna Ski klub: Čenkovice, tel: 465 391 183
Chata Vigona: Čenokovice 51, tel: 465 391 239

Severně od města Králíky se rozkládá malebná podhorská obec Dolní Morava. Je sevřena v údolí řeky Moravy dvěma zalesněnými horskými hřbety, které se sbíhají do vrcholové plošiny Králického Sněžníku. Návštěvníkům slouží čtyři vleky, půjčovna lyží, lyžařská škola i večerní lyžování. Náročné lyžaře uspokojí černá sjezdovka v areálu pod Sviní horou, která je považována za nejprudší v Čechách. Milovníky běžeckých lyží přivítá klidné údolí, odkud se mohou vydat po některé ze značených cest. Příjezdová trasa do areálu vede přes Králíky do vesnice Červený Potok, kde se před kostelem odbočí vlevo na Dolní Moravu. Na konci obce je centrální parkoviště. K přepravě lyžařů funguje i skibus, který je zdarma. Kvalita obou hlavních sjezdovek je zde potvrzena homologací mezinárodní lyžařské federace FIS. Cena celodenního skipasu je 350 Kč pro dospělé. Délka nejdelší červené sjezdovky je 1136 metrů.
Kontakt: SKI centrum Sněžník: tel: 465 634 012
Ubytování: Penzion Moravanka: Dolní Morava 40, tel: 607 249 748
Penzion Horal: Dolní Morava 39, tel: 465 634 226, 606 450 231
Hotel Sněžník: Horní Morava 73, tel: 465 634 120, Email: hotel.sneznik@tiscali.cz
Sport Hotel: Dolní Morava 53, tel: 465 634 102
Hotel Morava: Dolní Morava 28, tel: 465 634 201
Hotel Prometheus: Dolní Morava 79, tel: 465 634 130, 608 898 856, Email: hotelprometheus@seznam.cz

Toulovcovy maštale

Přírodní rezervace Maštale byla zřízena vyhláškou OkÚ Chrudim dne 1. prosince 1993 a OkÚ Svitavy dne 26. června 1992 a zaujímá území v povodí horního toku Novohradky na rozmezí České tabule (Loučenské tabule ) a Českomoravské vrchoviny. Nachází se na rozmezí okresu Chrudim a Svitavy, na katastrálních územích Bor u Skutče, Budislav, Jarošov, Leština, Nové Hrady, Paseky, Podměstí, Proseč a Zderaz. Větší část rezervace se nachází v jihovýchodním okraji okresu Chrudim. Oblast má charakter zvlněného reliéfu, generelně ukloněného k severu; rozdíl mezi nejvyšším místem na jihu (Posekanec, 554 m) a nejnižším na severu (řečiště Novohradky u Polanky) je téměř 200 m. Celková plocha rezervace je 1083,6 hektarů. Podstatná část oblasti je tvořena sedimenty svrchní křídy, zejména glaukonitickými pískovci cenomanu, na kterých se zachovaly "ostrůvky" spodnoturonských slínovců. Denudací křídových sedimentů bylo místy odkryto krystalické podloží (zejména ruly a granitoidy), a to jednak v jižní části chráněného území, jednak na dně některých roklí. Největší geomorfologickou hodnotou studovaného území jsou pískovcové skalní útvary - tzv. Budislavské skály. V podstatě jde o soustavu skalnatých údolí, zaříznutých místy až do výše 60 m do pískovců i podložních krystalických hornin. Na rozmezí těchto petrologických struktur jsou místy výrazné pramenné horizonty. Údolí vyhloubily pramenné toky a pobočky Novohradky. Svahy údolí tvoří pískovcové skalní stěny, místy rozčleněné (zvětráváním a svahovými pohyby blokového typu) do samostatných útvarů - věží a pilířů, nebo výčnělků, rozsedlin, bloků apod. Místy jsou též náznaky vývoje skalních měst (např. v Toulovcových a Městských maštalích). Významné jsou výskyty drobných tvarů diferencovaného zvětrávání a odnosu nesourodých pískovců dle různě odolných vrstevních poloh a puklin. V přírodní rezervaci je rozmanitý výskyt vzácných druhů živočichů a rostlin (mlok skvrnitý, kapraďorosty a mechy).

Toulovcovy Maštale získaly své jméno podle bohatého litomyšlského měšťana a mecenáše Vavřince Toulovce z Třemošné, který odkázal v patnáctém století značný majetek městskému špitálu a litomyšlské obci. Romantické scenérie bizardních skalních útvarů se zřejmě staly inspirací pro lidové pověsti, podle kterých býval Toulovec loupeživým rytířem, který prý využíval v těchto skalních skrýší pro svou družinu i naloupené poklady.
Tento jeden z nejvýznamnějších přírodních útvarů Pardubického kraje se spletitými systémy skalních rozsedlin a jeskyní leží nedaleko Litomyšle u Budislavi. Celým mikroregionem prochází 156 km cykloturistických tras.
V regionu leží poblíž Toulovcových Maštalí také nově zrekonstruovaný rokokový zámek v Nových Hradech přezdívaný "České Versailles." Zámek byl vybudován ve druhé polovině 18. století. Nyní se zde mimo jiné nachází také galerie moderního umění.
Vzpomínky na mikroregion Toulovcovy Maštale umocní ještě více pohled z nově vybudovaní rozhledny na Jarošovském kopci (539 m). Rozhledna měří 15,5 m a má stylový dřevěný ráz. Je z ní vidět nejen blízké okolí, ale při dobré viditelnosti i okolí Pardubic, Hradce Králové a prakticky celý pás pohoří ohraničující Českou republiku na severu. Rozhledna je přístupná veřejnosti od května do září od 10 do 17 hodin s výjimkou pondělků, kdy je rozhledna zavřena.

Ubytování vám v oblasti poskytne například turistická ubytovna Toulovec v Proseči (tel: 469 319 413), hotel Hornička v Proseči (tel: 469 321 114), penzion Holland v Nových Hradech (tel: 469 325 123), penzion Roušarovi v Lubné (tel: 461 745 424) či camping Borová (tel: 461 731 263).

Králický Sněžník

Při pohledu shora se zdají být starosti všedního dne malicherné. Snad proto člověka tolik lákají horské vrcholy. Nejvyšší vrchol Pardubického kraje leží na severovýchodě, na hranicích s Kladskem. Jeho jméno Králický Sněžník napovídá, že se nalézá nedaleko města Králíky a že jeho svahy zůstávají dlouho do pozdního jara pokryty sněhem. Nadmořská výška 1423 m jej řadí ve stupnici nejvyšších míst České republiky na třetí příčku. Celá oblast Králického Sněžníku, se zbytky původní vegetace a vrchovištním rašeliništěm, byla po právu v roce 1990 vyhlášena národní přírodní rezervací. Když zde zaprší, rozhoduje často jen několik centimetrů, jestli voda poteče řekou Nisou do Odry a dál do Baltického moře nebo Tichou Orlicí do Labe a odtud do Severního moře nebo zda ji řeka Morava odvede do Dunaje a s ním do Černého moře. Jako trojmezí těchto významných evropských rozvodí je proto oblast Králického Sněžníku nazývána "střecha Evropy". Na vrcholu jsou patrné zbytky po rozhledně, která zde stála v letech 1899 - 1973 a byla 35 m vysoká. Oblastí vás provede turistická značka, turistické trasy vedou i na samotný vrchol Králického Sněžníku.
Těsně pod úpatím Králického Sněžníku se nalézá pramen řeky Moravy.
V chráněném území se vyskytují některé vzácné druhy rostlin např. oměj šalamounek, kamzičník rakouský, ovsíř dvouřízný, zvonek vousatý. Ze vzácnějších druhů hub zde byl nalezen květnatec Archerův a holubinka Quéletova. Z chráněných druhů živočichů žijí v rezervaci např. myšivka horská, jeřábek lesní a linduška horská.
Posledním osamělým objektem, který na Králickém Sněžníku stojí je nevelká plastika slona, postavená na pylonu z keramických kvádrů. Postupem doby se socha slona stala jakýmsi symbolem Králického Sněžníku, avšak o jeho historii existuje velmi málo dochovaných materiálů.
Asi 500 metrů od vrcholu hory naleznete též Vlaštovčí kameny - soustavu rulových skalních srubů s kamenným mořem na jejich úpatí. Nachází se zde jedinečná a vzácná flóra i fauna. Zajímavostí jsou zde tzv. tvarožné díry, které jsou 240 metrů dlouhé, s krápníkovou výzdobou a podzemním potokem. Veřejnosti jsou nepřístupné.
Jihovýchodně od města Králíky leží na samé hranici Pardubického kraje hora Jeřáb, která se svými 1003 m nadmořské výšky tvoří druhý nejvyšší vrchol tohoto regionu. V blízkosti se nachází kamenná mariánská poutní kaple sv. Trojice a turisty hojně navštěvovaná Severomoravská chata z roku 1933.

Lyžování nabízí Ski centrum Sněžník, které nabízí nejprudší sjezodvku v Čechcáh a nebo centrum Dolní Morava.
Ubytování naleznete například v rekreačním domě "Pod Sněžníkem" v Dolní Moravě (tel: 603 823 793), v chatě "Vilemína" v Dolní Moravě (tel: 465634002, 777587091) či v hájovně "Horní Morava" (tel: 465 631 933).